Historie exarchátu

Řeckokatolíci, nebo přesněji, katolíci byzantského obřadu, patří do společenství Katolické církve, se kterou jsou věroučně jednotní. Uznávají autoritu římského biskupa (papeže), avšak liší se svým obřadem a některými disciplinárními aspekty. Bohoslužby a ostatní liturgické úkony slaví v byzantsko-slovanském obřadu. Z tohoto důvodu je církví byzantského obřadu zdůrazňována mimořádná úcta ke sv. Cyrilu a Metodějovi. Řeckokatolická církev v ČR se přirozeně považuje za přímou pokračovatelku a dědičku cyrilometodějského modelu, který má ve své podstatě tři základní hodnoty: východní spiritualitu, liturgii v lidovém jazyce a viditelnou jednotu s Apoštolským stolcem v Římě.

Historickým milníkem dalšího vývoje byla událost vyhlášení Brest-Litevské a později i Užhorodské unie, t.j. vyhlášení sjednocení s Katolickou církví latinského obřadu (tzv. Římskokatolickou církví), apoštolskou konstitucí „O unii východních křesťanů s římskou církví," kterou vydal roku 1595 papež Klement VIII. Od tohoto okamžiku až do období počátku rakouské monarchie podléhali řeckokatolíci pravomoci lvovské eparchie (diecéze).

Dalším významným krokem bylo ustanovení eparchie v Prešově papežem Piem VII. bulou Relata semper z 22. září 1818, jemuž byli řeckokatoličtí věřící poddáni i po vzniku samostatného Československa. Pro řeckokatolíky v Čechách, na Moravě a Slezsku, pocházejících převážně z bývalé Podkarpatské Rusi a východního Slovenska, pak byla dne 16. prosince 1933 zřízena v Praze ústřední farnost s kostelem sv. Klimenta v areálu Klementina (od roku 1996 funguje jako katedrální chrám exarchy), který v roce 1931 daroval tehdejší pražský arcibiskup František Kordač. Prvním pražským farářem se stal pozdější světící biskup prešovský ThDr. Vasil Hopko. Prešovský vladyka biskup Pavol Peter Gojdič zřídil kromě pražské farnosti i řeckokatolickou farnost pro zemi Moravoslezskou se sídlem v Brně.

Po II. světové válce došlo ke zřízení pomocných správ s vlastním knězem v Liberci, Tachově, Plané, Jelení, Mikulově a Bruntále.

Po administrativním inscenovaném "Prešovském soboru" z 28. dubna 1950 komunistický režim řeckokatolickou církev v Československu zakázal a postavil mimo zákon. Všichni její věřící byli úředně prohlášeni za pravoslavné. Řeckokatoličtí kněží byli uvězněni a odsouzeni, někteří z nich s rodinami deportováni. Biskup Pavol Peter Gojdič byl také uvězněn, mučen a odsouzen k doživotnímu žaláři, kde zemřel.

Jeho pomocný biskup Vasil Hopko po násilné likvidaci církve byl spolu s ostatními kněžími uvězněn a pak žil v internaci v klášteře v Oseku. Po smrti biskupa Gojdiče se stal pro všechny katolíky východního obřadu symbolem neochvějné věrnosti Svatému stolci a Katolické církvi jako takové. Podle jeho příkladu tak řeckokatoličtí kněží a jejich věřící v naprosté většině zachovali věrnost Římu.

Činnost řeckokatolické církve byla opět obnovena usnesením československé vlády ze dne 13. června 1968 na základě petiční akce, při které se shromáždilo přes 40 tisíc podpisů a kterou předal vládě pražský apoštolský administrátor František Tomášek. Tak se mohl po osmnácti letech vrátit do veřejné služby církvi i národu pomocný biskup V. Hopko a vedení prešovské diecéze se 2. dubna ujal ordinář s právy sídelního biskupa Ján Hirka (*1923), který však mohl být jmenován sídelním biskupem prešovským až po pádu komunistické vlády. Biskupské svěcení přijal v Prešově teprve 17. února 1990. Biskup Hopko zemřel 23. 7. 1976.

V Praze byla řeckokatolická farnost obnovena v roce 1968 a správcem se stal Emanuel Hlaváč OSBM. V roce 1969 byl jmenován farářem otec Ivan Ljavinec, který dostal pověření jurisdikce pro celé území Čech a Moravy. Aktivita církve však byla fakticky omezena pouze na Prahu. Nikde jinde se již nepodařilo obnovit řeckokatolické farnosti. Důstojné podmínky pro její činnost přinesl až listopad 1989.

Dekrety prešovského biskupa z dubna 1992 byly zřízeny děkanáty v Ostravě pro Moravu a Slezsko a v Liberci. Po vzniku samostatné České republiky zřídil prešovský biskup Ján Hirka biskupský vikariát pro katolíky východního obřadu v České republice k 1. 1. 1993. Biskupským vikářem byl jmenován o. Ivan Ljavinec a kancléřem o. Ján Eugen Kočiš. Sídlo bylo zřízeno v části farní budovy farnosti sv. Haštala v Praze, kterou přičiněním pražského arcibiskupa Františka kardinála Tomáška a světícího biskupa Jana Lebedy dostala k dispozici pražská farnost u sv. Klimenta v roce 1989.

Papež Jan Pavel II. vyhlásil 15. března 1996 na území České republiky nový Apoštolský exarchát pro katolíky byzantského obřadu spadající pod přímou pravomoc Apoštolského stolce. Prvním exarchou se sídlem v Praze byl jmenován Mons. Ivan Ljavinec.

Apoštolský exarchát je organizačně a právně církevní útvar, určený pro katolíky byzantského obřadu, kteří žijí na území, kde ještě nejsou administrativně zorganizovány farnosti. V jeho čele stojí biskup, který má všechna práva eparchiálního biskupa. Exarchát je tak jakýmsi přípravným stádiem zřízení eparchie a podléhá přímé pravomoci Apoštolského stolce - je řízen vatikánskou Kongregací pro východní církve, která ve vybraných případech zastupuje papeže.

Z českých světců, jejichž život byl spjat s východní liturgií jmenujme alespoň sv. Prokopa, sv. Ludmilu a sv. Václava, který stál u kolébky české státnosti.

Řeckokatolická církev uděluje svátost kněžství v duchu církevního kodexu pro východní církve a místního církevního práva také ženatým absolventům teologie. Biskupové a ovdovělí kněží jsou však již vázáni celibátem. Název "řeckokatolická církev" pochází z dob Marie Terezie a není zcela přesný. Výstižnější název je: Katolická církev byzantského (východního) obřadu.

Papež Jan Pavel II. jmenoval dne 24. 4. 2003 nového biskupa Řeckokatolické církve v České republice. Stal se jím řeckokatolický kněz, učitel dogmatické teologie na Teologickém institutu UK v Košicích, ThDr. Ladislav Hučko.

Řeckokatolická církev v České republice má dnes 17 farností a 19 filiálních obcí v sedmi děkanátech s 31 kněžími. Tyto farnosti mají poněkud jinou podobu, než na kterou jsme běžně zvyklí. Území jedné řeckokatolické farnosti zpravidla totiž zahrnuje území několika okresů.