Jde vždy o vztah lásky
V každé události dějin spásy je třeba hledat dvě roviny: jednu objektivní a jednu subjektivní, které spolu souvisí, ovlivňují se, ale je třeba je i jasně odlišovat. Objektivní představuje to, co se skutečně odehrálo, proč se odehrálo a za jakých okolností. To se studuje, píšou se o tom vědecké práce... Ale nevyhnutelně se s tím nemusí spojovat i subjektivní víra. Subjektivní rovina vždy zasahuje jádro osobnosti jednotlivého člověka a nutí ho (svobodně) zaujmout vlastní postoj: uznávám to, věřím tomu, něco to pro mne znamená, budu si z toho brát poučení, budu se tím řídit, ovlivní to celý můj život, přijal jsem to bez výhrad... Takto se to může stupňovat. Nabízí se celá, skoro nevyčerpatelná paleta možností, jaký vlastní postoj k událostem dějin spásy zaujmeme. Na čem závisí, pro kterou se z nich rozhodnu anebo kterou z nich si vyberu? Vždy tam rozhodující úlohu hraje svoboda člověka. Jenže - a na to často zapomínáme - svou svobodu můžeme též svobodně a vědomě omezovat či ztrácet. Důvod? Vždy je to komplex důvodů. Nemůže být - a nikdy ani není - k tomu jen jediný důvod. Je to často záhada. A jaký postoj zaujmeme k největší a rozhodující události dějin spásy: ke vzkříšení Ježíše Krista? Na čem to závisí? Na nějakých dějinných, vědeckých, historických důkazech, nebo na něčem jiném? Někteří říkají, že mají osobní vztah s Ježíšem. Tu musíme být opatrní, protože "osobní vztah" může mít rozličné podoby. Není totiž osobní vztah jako osobní vztah. "Osobní" vztah má i velitel v nějaké vojenské jednotce, kde nadřízený rozkazuje a podřízený jen zřídka s radostí poslouchá. Nejedná se o takový vztah, i když někdy zpočátku to ve světě jinak ani nejde. Tady má jít o vztah lásky, dobrovolné služby a oběti. Nejde o vnější formu, ale o obsah. Bez tohoto hlubokého vztahu lásky s Otcem a jednoty s Duchem Svatým by ani Ježíš nemohl dát život za lidi.
Monitor: roč. XVII.,
č. 8; 19. 4. 2020