Slovo biskupa /12

13.08.2019

Když nějaký tovar či zboží má těžkosti s odbytem a klesá o něj zájem, jednou z taktik prodejce je to, že ho zlevní, aby získal konkurenční výhodu. Když ani to nepřináší kýžený zisk, tak se přistupuje k výprodeji za úplně zbytkové ceny a to často vede až ke krachu prodejce.

Kupující to někdy využívají, především ti chudší, nebo méně nároční. Většinou to však není žádné kvalitní zboží a brzo se znehodnotí nebo přestane sloužit úplně. Proto se ujalo rčení, že "nejsme tak bohatí, abychom kupovali laciné věci".

Analogicky to můžeme aplikovat i na některé tendence v současné církve, ale i na celé dějiny církve. Objektivně musíme konstatovat, že odlišnost některých oddělených církví spočívá v podstatě v jiných pravidlech společenských vztahů mezi lidmi v společnosti, v jejich "ulehčení". Týká se to především rodinného života. Hledaly se důvody (a nakonec se našly) pro to, aby se nějakým způsobem dalo rozvádět manželství. Nerozlučnost manželství, které jasně potvrdil a vyhlásil Ježíš Kristus, se v dějinách stala u mnohých, především královských manželství, kamenem úrazu. Zjevné se to ukázalo, například v případě anglického krále Jindřicha VIII, ale, i když snad ne tak evidentně, to bylo i v dalších případech. To však dnes už nestačí. Jak se říká: Dej někomu prst a bude chtít celou ruku. Jde se dál a dál.

Je to podobné, jako s těmi zlevněnými věcmi. Věci jsou sice lacinější, dají se lehčí získat, ale nejsou kvalitní, až jsou často úplně k zahození a musíme kupovat nové a nové...

Když se dnes jde až někde na okraj možností vycházet si sám sobě vstříc, musíme si připomenout, že Ježíš přišel pro všechny, chce spasit všechny, ale ne za jakoukoli cenu, především ne za cenu zlevněného výprodeje. To by všechny nesmírně poškodilo. Protože za zlevněné ceny se prodává už jen málo hodnotné zboží, nebo dokonce zboží vážně znehodnocené.