Pastýřský list Vánoce 2022
Léta jsme si zvykali na to, že jiný obsah mají noviny, časopisy, televize, rozhlas sloužící veřejnosti (až na výjimky, které tuto diskrepanci ještě více zdůrazňují), a jiný je obsah kázání a obřadů i svátostí v katolických i nekatolických kostelích. Jsou jako dva odlišné světy, a to je pravda. Jsou to dva odlišné světy: jeden svět bez Boha, nebo i s Bohem, ale na okraji jeho zájmu, a druhý svět s Bohem jako centrem jeho života; jeden svět bez tradice, bez pokračování v dějinném postupu, svět bez duchovní minulosti, a druhý svět, který usiluje o navazování na vše dobré a pozitivní, co bylo předtím.
Vánoce, oslava příchodu Božího Syna na svět, se staly vyvrcholením celého dějinného vývoje a my žijeme v historické době pokračování vývoje lidského rodu. Lidský rod není samoúčelný, ale má svůj cíl a smysl. Je třeba ho jen dokázat odhalit a přijmout, ztotožnit se s ním, zařídit se v souladu s ním. Vše, co existuje, má nějaký účel a cíl. Nic není samoúčelné, proto se nesmí ničit nic, co slouží pro dobro lidí. Naším úkolem je odhalovat tento cíl, věřit tomu a přispět, aby se účel a cíl každého člověka i národa, jak ho Bůh dal, na světě naplnil.
Klaďme našim věřícím otázky, ale bez toho že bychom jim k tomu dávali hotové odpovědi. Lidé si zapamatují nejlépe to, na co sami přišli, i když to podléhá riziku, že si neodpovědí dobře... V tom nás může upokojit myšlenka, že ani v případě, že by dostali hotovou odpověď, by to lépe nedopadlo.
Žijeme v rozpolceném světě. Na jedné straně uznáváme, že Bůh je, že se o nás stará a my se k němu v těžkostech obracíme o pomoc, ale když Bůh od nás něco chce (skrze přikázání, prostřednictvím Církve...), odpovědět mu ihned souhlasně a z celého srdce je pro mnohé lidi velký problém a často se to popírá i násilím.
Když Ježíš řekl: "Ke každému, kdo se ke mně přizná před lidmi, i já se přiznám před svým Otcem v nebi; ale každého, kdo mě před lidmi zapře, zapřu i já před svým Otcem v nebi" (Mt 10,32), nemyslel to jen tak, jak to bylo zaznamenáno, protože jeho slova mají vždycky širší souvislosti. Ke Kristu se člověk přiznává nejen slovy, ale především skutky; a tu se nemyslí jen nějaké vnější, ale i vnitřní skutky, vnitřní pohnutky, které nás řídí, které řídí naše myšlení, city a skutky. Protože i dobrý skutek může být vykonán z lásky, pro dobro bližního, a může být vykonán, abych něco získal, abych se mohl pochválit, nebo i jen ze strachu a podobně.
Uvědomme si, že když dva dělají navenek
to samé, nemusí to být to samé, záleží na čistotě
a dobrotě úmyslu. A úmysl si obnovme v dnešní době vánoční, aby byl
vždycky čistý, laskavý, pro dobro nejen jednotlivců, ale i skupin, národů a
celé Církve.
Matka Boží ať nás v tom posiluje a pomáhá. Boží Syn ať nám všem žehná.
+ Ladislav Hučko, biskup-apoštolský exarcha