Pastýřský list na Vánoce 2021

Žijeme v období nejistoty, kdy se šíří rozmanité teorie o vzniku a šíření nemoci, nákazy a konkrétně umírají v Evropě denně stovky lidí a my se tváříme zhrozeně, ale to je asi tak vše. Většinou čekáme, jak se to vyvine, a doufáme, že nás to nezastihne.

Toto pasivní očekávání nemá mnoho společného s křesťanskými postoji. Je třeba hledat a nacházet smysl toho, co se děje. Protože když věříme (jak je to ve skutečnosti), že všechno řídí Bůh, a ten ví o všem, ale nechává i nás, lidi, abychom se chovali podle našeho přesvědčení, věřícího, nebo bezvěreckého, tak to od nás, křesťanů, žádá aktivní přístup ke všemu, co se děje. V čem spočívá ten aktivní přístup? My jsme si už zvykli ve veřejném životě nebrat v úvahu Boží zásah do dějin, a všechno vidíme jen jako výsledek lidské činnosti, vůle a rozmanitých vnějších evolučních procesů. Ale tak tomu není. Pokud bychom zůstali u tohoto přesvědčení, pak už nám není pomoci. Protože Bůh respektuje lidskou vůli, nechce do ní zasahovat. Zasahuje jen tak, že osvěcuje lidskou mysl v tom, co má konat, a záleží na člověku, jestli to přijme, zařídí se podle toho, nebo ne. A pak v okolnostech lidského života vytváří příležitosti, které si člověk může zvolit, nebo ne.

Zodpovědnost člověka je velmi veliká, ale i pomoc Boží je vždycky blízko něho, jen to musí vidět a využít to. Je svobodný v tom, zda toho využije, nebo ne. Rozhodování, zda se řídit Božími příkazy, nebo ne, je úlohou a výzvou člověka v celých dějinách lidstva. Překlenovací most mezi Boží vůlí a lidskou vůlí je modlitba. Skrze zbožnou a upřímnou modlitbu, spojením naší vůle a Boží vůle, vchází do nás světlo Boží pravdy. Když se člověk "pokoří" a upřímně začne prosit Boha o světlo, dostane ho, zjistí, jak se má rozhodnout. Pak ale musí prosit i o odvahu a sílu to uskutečnit. Nestačí jen poznat, co máme dělat, ale i jak, jakým způsobem to dělat. Mnohdy dobré úmysly ztroskotají na tom, že člověk to chce uskutečnit sám, bez nadpřirozené pomoci, na kterou nemá odvahu se spolehnout.

Svatý otec František nás vyzývá, aby poučení, které v dnešní době doprovází každodenní život, neskončilo jen nějakým suchým konstatováním, že doba pandemie ještě neskončila, a tedy neskončilo ani pro mnohé období utrpení a pro svět krize. Zatímco mnozí oplakáváme své mrtvé a pomalu upevňujeme své zdraví, pomalu se uzdravuje i náš nemocný svět. Svatý otec František nás vyzývá, abychom si vzájemně nakazili srdce láskou a nadějí, protože Ježíš se narodil, aby nás vykoupil. Vzkříšený vchází do místnosti, i když dveře jsou zavřené, vejde mezi členy uzavřené společenství, které je zmatené a plné strachu.

Věřící lidé všech pokolení se vždycky utíkali k Matce ustavičné pomoci, Matce Církve, která ví, co potřebujeme a může to u svého Syna vyprosit. Potřebuje však být podpořená i naším svědectvím pokorného života, které zabezpečuje to, že jeho rozhodnutí, jeho milosti, které nám dá, budou správně a efektivně využity.

Je potřeba si uvědomit, že narození Spasitele, které dnes slavíme, je počátečním bodem celých dějin spásy, které dál pokračují až ke vzkříšení, které se stává ne konečným bodem dějin, ale dalším východiskovým bodem našeho života, opravdovým začátkem.

S pozdravem Christos Raždajetsja!

Modlím se a žehnám všem

+ Mons. Ladislav Hučko, biskup-apoštolský exarcha

Zpět