Náboženství je pro každého

18.09.2019

Myslím, že nejednoho věřícího muselo zarazit, jak upravené zprávy a komentáře vycházejí ve světských tiskovinách, zabývajících se nějakou otázkou související s vírou nebo křesťanskou morálkou. Něco pozitivního tam často najdeme jen tehdy, když je to současně i negativní vůči jiné části křesťanského spektra. V jednotlivých rozhovorech s osobami, které jsou evidentně věřící, se reportér vyhýbá jakémukoliv náznaku jeho vztahu s vírou, protože to z pohledu politické korektnosti zřejmě není vhodné. Na to jsme si už ale nějak zvykli a respektujeme to. Ale rozhovory s lidmi, o kterých nevíte (a nedozvíte se), jaký mají vztah k tomu základnímu v životě člověka, k jeho Stvořiteli, který nás spojuje a dal za nás svůj život, ukazují, že těžko můžete s nimi navázat osobní vztah. Protože právě Bůh, víra dávají každému člověku "šťávu", hodnověrnost, pomáhají je představovat jako autentické lidi z masa a kostí. Ne jako nějaké vypreparované jedince na výstavě. Vzpomínám si, když jsem jednou v osmdesátých letech cestoval vlakem přes hranice v Čiernej nad Tisou do Sovětského svazu, že celník vešel do vagónu a nahlas volal, že je zakázané převážet do SSSR zbraně, pornografii a náboženskou literaturu. To mě tehdy po prvé zarazilo, jak to, tady se pornografie a náboženská literatura dává na jednu úroveň, jako cosi nepřípustné a nevhodné, či, dokonce, nemravné? Dnes se to změnilo, ale ani ne tak moc. Nikdo není pronásledován za šíření (kromě dětské!) pornografie ani za náboženskou literaturu. Ale stejně se většinou náboženská literatura a pornografie separují do oddělených obchodů. Hlavní výběr (a to nejen u nás, ale i v EU) tohoto zboží se najde ve specializovaných obchodech. Jako by to s "normálním" životem mělo máloco společného, a je to jen pro nějaké "zvláštní" lidi. O pornografii bych nepochyboval, ale náboženství si to nezaslouží.