I přátelé mohou být hrozbou

13.08.2019

Když se kdysi mladý řecký učenec Empedokles ptal svého staršího učitele Xenofana, jak je možné poznat mudrce, odpověděl mu, že to není nic těžkého. Stačí, aby byl také mudrcem. Tento druh odpovědi se dá do určité míry aplikovat i na víru. I věřícího člověka najde, pozná a pochopí jen věřící člověk. Víra je dar, který dostává každý, ale ne každý ho přijme stejným způsobem. Dá se totiž i lehce ztratit. Lidová moudrost říká: Vrána k vráně sedá a rovný rovného si hledá. A to platí jak v dobrém, tak i ve zlém, jak v hlouposti, tak i v moudrosti. To jsou všechny závěry přirozené lidské moudrosti. Evangelijní moudrost však jde dál. Ježíš a jeho učedníci vždy v dějinách šli proti proudu, což bylo i důvodem jejich častého pronásledování. Paradoxně největší nebezpečí však obecně hrozí lidem ani ne tak od jejich nepřátel jako spíš od jejich přátel. To se těžko odhaluje. Například, pro dítě se největším nepřítelem (neúmyslně) mnohdy stávají rodiče, kteří rozmazlují dítě a neučí ho pořádku, a, především, mu neukazují dobrý vzor křesťana a katolíka. V této souvislosti je známý výrok pocházející prý od starých Římanů: "Bože ochraň mne před přáteli, před nepřítelem se ochráním sám." K potvrzení této pravdy nám může posloužit i událost z Nového zákona, kdy Petr (jeho učedník, blízký člověk a přítel) odrazuje Ježíše, aby nešel do Jeruzaléma, kde by měl mnoho trpět od starších, velekněží a učitelů Zákona, že tam bude zabit a třetího dne že bude vzkříšen. Ježíš na to odpovídá velmi tvrdě a jasně: "Jdi mi z očí, satane! ... Nemáš na mysli věci božské, ale lidské" (Mt 16,21.23). Petr to uznal, olitoval a změnil své chování. Ježíš nás učí, že i když tím můžeme vyvolat u někoho nevoli, abychom byli vůči svým blízkým a přátelům nejen přirozeně, ale také nadpřirozeně pravdiví. Není možné každému vyhovovat ve všem, především ne současnému světu, i když se mnohdy tváří přátelsky.