Dluh je nutné splatit

Dobro, anebo zlo máme ze sebe, ze svého nitra a duše, anebo je to zvenku, co se nám nabízí s větší, nebo menší naléhavostí a silou, co pak jen máme (ale nemusíme - tady se ukazuje ta naše záhadná svobodná vůle) aplikovat a přijmout? To je otázka, kterou si kladli (a kladou) mnozí lidé (věřící a snad i nevěřící). Máme dnes na to jednoznačné řešení? Nemáme. Aspoň ne v těch pojmech, v jakých většinou uvažuje dnešní svět. Není to matematika ani logika. Proto bylo potřebné zjevení; pravdy, které jsou jasným světlem pro naši cestu životem. Kdo je křesťan, závisí vždy na někom. Ale na někom jistém, kdo se nemůže mýlit. Dnes si lidé tvoří vlastní náboženství. Vysvětlují si mnoho pro ně nepříznivých pravd a požadavků tak, aby se staly opačnými a přijatelnými. A volí si své vůdce ne podle pravdy, ale podle vlastního vkusu a potřeb. Mění se na tom něco? Nemění, jen splácení za dluhy nastane později, a to s většími splátkami. Co Bůh ustanovil, to člověk nemůže měnit. Případně to může jen posunout. Ale dluh je nutné splatit, jen čím později, tím s větším úrokem a většími splátkami. Za nějaký hřích můžeme mít odpuštění věčných trestů, případně i nějakých (úroků) tady na zemi. Od nápravy škody nemůžeme být osvobozeni, to vykonal za nás někdo jiný. Uznáváme to? Pokud ne, a neděkujeme mu za to, bude se to požadovat od nás!