Slovo biskupa /15

13.08.2019

Co člověka poskvrňuje? Podle evangelia ne to, co do člověka vchází, ale co z něho vychází. Co z úst vychází, vystupuje ze srdce - a to člověka - pokud vychází z nečistého srdce - poskvrňuje. (srov. Mt 15,17-20)

Na jiném místě nás Ježíš upozorňuje: "Každým kdo se dívá na ženu se žádostivostí, už s ní zcizoložil ve svém srdci" (Mt 5,27) Hřích se odehrává vždycky už v srdci, v úmyslu něco vykonat.

Máme se tedy vždycky usilovat o úmysly, o to, aby naše úmysly byly čisté a podle nich řídit i usměrňovat své skutky.

V případě pokušení oka, nohy či ruky - o kterých Ježíš mluví na jiném místě - nemusíme skutečně své oko vyloupit, svou ruku či nohu odseknout. (srov Mt 5,29-30) Takto to Ježíš v skutečnosti nemyslel. Protože to, co se nepoužívá, to, co se nezapojuje do činnosti, jakoby nebylo, jakoby bylo mrtvé či odseknuté. A proto o duchovním vyloupnutí či odseknutí je tady řeč, ne o fyzickém. Takže člověk koná zlé, ale i dobré věci už v srdci, ne až fyzicky. A tam se musí hned odseknout od všech špatných myšlenek a představ.

Z toho důvodu ani dobrý skutek nemůžeme konat jen fyzicky, když ho nekonáme i duchovně, tedy v mysli a v srdci. Například, nestačí jen přijímat eucharistii, sloužit liturgii, modlit se jen mechanicky, konat dobro jaksi "fyzicky", "materiálně" bez toho, aby do celé té akce nebylo zapojeno srdce. Takové sloužení není důstojné a hodné toho, co se koná

Lékem je snaha zapojit do naší činnosti celé srdce, celou mysl a vůli, abychom se dobrovolně Bohu oddali a obětovali. Je to někdy těžký boj, ale stojí za to bojovat. A pak se všechno jakoby zázračně promění. Je to působení Ducha, který je život a dává našim skutkům hluboký smysl. Nejen skutky jsou život, ale i Duch, tedy v našem případě čistý úmysl, který našim skutkům dává pravou hodnotu, a ony pak zůstávají navěky.