Čisté úmysly
Co člověka poskvrňuje? Podle
evangelia ne to, co do člověka vchází, ale co z něho vychází. Co z úst vychází,
vystupuje ze srdce - a to člověka - pokud vychází z nečistého srdce - poskvrňuje
(srov. Mt 15,17-20). Na jiném místě nás Ježíš upozorňuje: "Každý, kdo se dívá
na ženu se žádostivostí, už s ní zcizoložil ve svém srdci" (Mt 5,27). Hřích se
odehrává vždycky už v srdci, v úmyslu něco vykonat. Máme tedy vždycky usilovat
o úmysly, o to, aby naše úmysly byly čisté, a podle nich řídit i usměrňovat své
skutky. V případě pokušení oka, nohy či
ruky - o kterých Ježíš mluví na jiném místě - nemusíme si skutečně své oko
vyloupnout, svou ruku či nohu odseknout (srov. Mt 5,29-30). Takto to Ježíš ve
skutečnosti nemyslel. Protože to, co se nepoužívá, to, co se nezapojuje do
činnosti, jakoby nebylo, jakoby bylo mrtvé či odseknuté. A proto je tady řeč o
duchovním vyloupnutí či odseknutí, ne o fyzickém. Takže člověk koná zlé, ale i
dobré věci už v srdci, ne až fyzicky. A tam se musí hned odseknout od všech
špatných myšlenek a představ. Z tohoto důvodu ani dobrý skutek nemůžeme konat
jen fyzicky, když ho nekonáme i duchovně, tedy v mysli a v srdci. Například, nestačí
jen přijímat eucharistii, sloužit liturgii, modlit se jen mechanicky, konat
dobro jaksi "fyzicky", "materiálně", bez toho aby do celé té akce nebylo
zapojeno srdce. Takové sloužení není důstojné a hodné toho, co se koná. Lékem
je snaha zapojit do naší činnosti celé srdce, celou mysl a vůli, abychom se
dobrovolně Bohu oddali a obětovali. Je to někdy těžký boj, ale stojí za to
bojovat. A pak se všechno jakoby zázračně promění. Je to působení Ducha, který
je život a dává našim skutkům hluboký smysl. Nejen skutky jsou život, ale i
Duch, tedy, v našem případě, čistý úmysl, který našim skutkům dává pravou
hodnotu, a ony pak zůstávají navěky.
Monitor: roč. XVI., č. 15; 28. 7. 2019