Slovo biskupa /13

13.08.2019

Nedávno skončily volby do Evropského parlamentu. I když se ukázaly některé trendy do budoucnosti, o ničem zásadním nerozhodly. Budeme se dál angažovat v prospěch života a pravdy. To je úkolem křesťanského společenstva v průběhu celých dějin. Ne vždycky můžeme prosadit náš pohled na to, jak by měla žít naše společnost. Budeme muset žít uprostřed rozmanitých kompromisů. Přece je dobré vědět, že není kompromis jako kompromis. Je rozumný kompromis a je i míň rozumný kompromis. Nám má jít o to, abychom tam, kde je to možné, jsme jako křesťané dělali rozumné kompromisy, a tam, kde to není možné, se těmto kompromisům vyhýbali nebo je jednoznačně odmítali.

Často se v mysli vracím do období prvních křesťanů, kteří neměli k dispozici nejen mobily, počítače a jiné výdobytky moderní éry, ale ani tisk, noviny, rozhlas, televizi... a přece prakticky za dvě století svým učením a svým křesťanským životem ovlivnili celé pohanské středomoří a další země. Co bylo toho příčinou? Určitě to byl, mezi jiným, živý osobní kontakt křesťanů s jednotlivou osobou, nebo malou skupinou osob, a ne jen neosobní kontakt s masou lidí. Kontakt s masou lidí najednou se nám dnes zdá účinnější a efektivnější... Je však dobré si uvědomit, že masa lidí se dá velmi lehce ovlivnit, když se jim předkládá něco, s čím souhlasí, co je láká, co jim něco slibuje, po čem touží, co jim vyhovuje. Když se chce mase lidí něco vysvětlit, nějaký složitější otázku, když se od nich žádá oběť, už tak jasně nesouhlasí, déle nad tím uvažuje a většinou se odvrátí. Je to o moc delší proces.

Je dobré si to stále připomínat: Křesťanství se v prvních dobách většinou šířilo od osoby k osobě, od malého společenství k malému společenství... Myslím, že by bylo přínosem, kdybychom se tím inspirovali i dnes. Neškodí připomenout, že to bylo i tajemství přežití mnoha věřících společenství v době totality.