Příroda je Boží dílo

14.08.2019

Člověk má ve svém srdci zákon vepsaný Bohem... Ten zákon ho stále vybízí, aby miloval a konal dobro a vyhýbal se zlu... (GS 16). V katolické mravní nauce mají významné místo srdce, emoce, vášně, svědomí. S tím se nedá než souhlasit. Problém nastává, když lidská vůle si chce užít svobody a konat podle jiných vanutí. Nezanedbatelnou pomůckou při usměrňování toku našich rozhodnutí a emocí do koryta řeky plynoucí do Božího moře lásky mohou být někdy i současné přírodní zákony, které lidstvo postupně objevuje, čímž stále hlouběji objevuje i Boží záměr se světem a lidstvem. V něm se totiž ukazují a objevují i některé nezanedbatelné Boží stopy, na které se snažili poukázat už i někteří církevní Otcové (například svatý Bazil Veliký). Podle nich obraz Nejsvětější Trojice je pevně vtlačen do struktury přírody. Je třeba si toho jen všimnout. Další charakteristikou přírodních zákonů, které do světa vložil Bůh, je to (a nikdo to dosud nezpochybnil, i když snahy byly), že se v čase nemění, jsou stálé a stabilní v celém vesmíru. Mění se jen naše poznání a jejich využívání v praxi (například při konstrukci letadel, mezikontinentálních raket...). Jsme přesvědčeni, že totéž platí i pro mravní zákony, které také dal Bůh a odhalil je člověku. Nemůže je měnit, tak jako nemůže (a nechce) měnit přírodní zákony. V dnešním světě při všem tom pozitivním, co s sebou přirozené poznání přináší, je velká snaha tyto zákony přizpůsobit podle sebe, a ne podle Božího věčného záměru s člověkem. Nemůže je člověk měnit a nerespektovat, tak jako nemůže nerespektovat přírodní zákony. Došlo by k podobné katastrofě, jako kdyby si někdo řekl, že nebude respektovat gravitační zákon a vrhne se dolů z nějaké budovy (jak to navrhoval ďábel Ježíši v druhém ze tří pokušení na poušti; srov. Mt 4,5).