Pastýřský list - Pascha 2022
Letošní Paschu slavíme v období charakterizovaném mnohými světovými změnami, krizemi a napětími, které byly způsobeny rozmanitými příčinami, jež se dají připsat přírodě, ale i lidským chybám a ignorování Božích předpisů a zákonů. V přírodě to byly (a ještě stále jsou) viry, před nimiž se nedokážeme vždycky účinně chránit, ale bylo to způsobeno také tím, že dostatečně nedůvěřujeme odborníkům a neřídíme se jejich doporučeními. Dále do našeho rozpočtu negativně zasahuje i rostoucí cena paliv a energetiky spolu s válkou, jejíž příčinou je na prvním místě lidská pýcha, neústupnost a touha po území.
A v této atmosféře si letos opět chceme připomínat centrální drama osvobození člověka od jařma hříchu, kdy nám Ježíš Kristus svou smrtí a zmrtvýchvstáním "otevřel" nebe jako blažené společenství všech, kteří jsou dokonale přivtěleni ke Kristu.
Všechno to, o čem dnes slyšíme a co vidíme na televizních obrazovkách skoro celého světa, bylo už před dvěma tisíci lety odpovězeno v příběhu Božího Syna, který dal odpověď na každé proč, umučeného, zabitého a usmrceného Syna, který však (jak předpověděl) zvítězil nad smrtí a vstal z mrtvých. Nehledejme odpověď tam, kde není, ale tam, kde je, tam, kde ji lidé nacházejí už dva tisíce let. Náš život v tomto světě je za každých okolností vždy jen dočasný. Věčný život, po kterém každý z nás touží, je určitě možný po hodném spojení a živení se potravou věčnosti, Kristovým tělem a krví.
Proto si musíme očišťovat paměť, ale i svědomí. Jinak nepochopíme, co se děje na oltáři, je před námi tma, nevidíme, nechápeme. Ano. Víra není jednou nabytá vědomost, která v nás zůstává po celý život. Víru si musíme stále oživovat, cvičit, abychom ji neztratili, obnovovat, stále se k ní vracet. To je svědectvím toho, že víra je a musí být něco živého. A nic, co je jen přirozeně živé, netrvá věčně. Věčně trvá (a může trvat) jen to, co se zapaluje nadpřirozeným ohněm, čili láskou.
Svatý apoštol Petr nás upozorňuje, že "u Pána jeden den je jako tisíc roků a tisíc roků jako jeden den." Nám se někdy zdá, že to všechno ubíhá velmi pomalu, a obviňujeme Pána z otálení splnit to, co slíbil, nebo, na druhé straně, velmi rychle, hlavně když se nám však daří. Svatý Petr ve svém textu vysvětluje důvod toho zdánlivého "otálení": Bůh nechce, aby někdo zahynul, ale chce, aby se všichni dali na pokání, aby měli k tomu dost času. "Ten den Páně však přijde jako zloděj a tehdy nebesa náhle s rachotem pominou, živly se stráví žárem i země a všechno, co se na ní bude nalézat" (2 Pt 3,10).
Kdysi celé lidstvo, každá část svým způsobem, ale na prvním místě členové židovského národa, čekali na příchod Božího Syna, který Bůh v Starém zákoně přislíbil, a dočkali se. Boží Syn však mezi lidi nepřišel takovým velkolepým a slavnostním způsobem, jak ho očekávala většina židovského národa. Přišel nenápadně, aby pak mohl dokonale splnit svoje poslání, když se za lidi obětoval a dal svůj život. ČÍM MENŠÍ ROZRUCH ZPŮSOBIL JEHO PŘÍCHOD NA TENTO SVĚT, TÍM VĚTŠÍ (TRVAJÍCÍ DO DNEŠNÍCH DNŮ) ZPŮSOBIL JEHO ODCHOD, JEHO SMRT A JEHO VZKŘÍŠENÍ. Až tím jsme byli vykoupeni. My jsme nebyli vykoupeni jako mrtví, ale jako živí. Každý z nás ještě má splnit něco, aby byl i on vykoupen, aby se i na něho mohla plným právem vztahovat jeho oběť.
Teď, v této historické době, čekáme už na druhý slavný příchod Božího Syna, který bude zasedat na posledním soudu, kdy se jedna etapa existence lidstva uzavře a jiná se otevře. "Bůh připravuje nový příbytek, novou zemi, ve které přebývá spravedlnost a jejíž blaženost naplní
a převýší všechny touhy lidského srdce po pokoji" (2. vatikánský koncil, GS 39).
Christos voskrese!
Modlí se a žehná
vladyka Ladislav Hučko
apoštolský exarcha