Nebýt černý pasažér

11.08.2019

Patří k všeobecné lidské zkušenosti, že za všechno je třeba nějak zaplatit. Buď to zaplatíme osobně, nebo to za nás zaplatí někdo jiný, buď dopředu, nebo dodatečně... Nejedná se jen o peníze, ale platí se často i nějakou námahou, obětí, prací, ztrátou... I to, co se zdarma nabízí, je vždycky nakonec spojeno s nějakou jasnou nebo skrytou podmínkou, nějakým požadavkem. Dokonce ani Boží milost není výjimkou. Tu zdarma dostává každý, ale pak i něco vyžaduje. Jak píše svatý Pavel: "... abyste nepřijali Boží milost nadarmo" (2 Ko 6,1). Záleží vždycky na tom, od koho nabídka pochází, s jakým úmyslem se nabízí a jestli ji splácíme dobrovolně a s radostí. Čím má něco delší trvanlivost, tím za to je třeba více zaplatit. Když to posouváme výš a výš, tak nakonec nejvyšší hodnotu má to, co trvá věčně, navěky. A to mohou být jen hodnoty z oblasti ducha. Tyto hodnoty mohou být stále vyšší a vyšší, nikdy nedohlédneme na jejich vrchol... Každý člověk však může být pokoušen provézt se životem jako černý pasažér, bez placení, tedy bez oběti a bez námahy... Jsou totiž jen dvě možnosti: buď je to klam, všechno je jen zdání, a je třeba jen využít (pro sebe) ten čas, který tu máme k dispozici (ale neptáme se, kdo nám ho dal, odkud přichází?... k čemu slouží...?), anebo se musíme řídit nějakými (omezujícími?) pravidly, příkazy, které jsme dostali k tomu, abychom mohli přebývat ve věčné blaženosti; z tohoto důvodu je třeba přinést na tomto světě nějakou oběť, něčeho se zříct, něco zaplatit, vložit svůj příspěvek, uznat a případně litovat svých bloudění, prosit o odpuštění svých hříchů... Toto vědomí bylo vloženo už do prvotního lidského společenství. Je jeho organickou součástí. Na úsvitu lidských dějin ve Starém zákoně Kain a Abel, jeden zemědělec a druhý pastýř (Gn 4,3-15), přinášeli obětní dary Hospodinu... po nich další a další. Ale trvalou obětí nekonečné hodnoty za naši spásu zaplatil sám Bůh.

Monitor: roč. XVII., č. 17; 6. 9. 2020