Hlásat osobu Ježíše a jeho dobré skutky

Když ve velikonočním období čteme Skutky apoštolů, musí nám ihned začít bít do očí jeden fakt: apoštolové hlásali osobu Ježíše Krista, ne nějaké dobré skutky chudým... Ty byly také, ale jen jako důsledek víry v Ježíše Krista. Nebyly možné samostatně, nezávisle. Ony někdy byly (a i dnes jsou), jenže bez kořenů, bez výdrže, bez života... rychle se změní v opak. To, že komunizmus selhal, nebylo jen důsledkem slabosti lidí, ale bylo to i důsledkem toho, že člověk sám chtěl být tím, kdo rozhodoval, co je dobré a co je zlé. A to není možné. A musíme si přiznat, že i dnes se nejednou nacházíme v podobné situaci, zdali ne ještě v horší a těžší. My jsme stvoření Boží a závisíme na Bohu, na jeho zjevení a vůli. Když chceme někam dospět, musíme se řídit jeho pokyny. Jinak to nejde. Těch pokusů už bylo mnoho a ani jeden se nepodařil, protože se ani podařit nemohl. A to by nás mělo přesvědčit a částečně i uspokojit, že ani příští pokusy v tomto směru nebudou úspěšné. Náš pokoj kalí jen bolest nad tím, kolik lidí padne do těchto sítí. Ježíš uzdravoval lidi, pomáhal jim, ale vyžadoval od nich víru. Když někomu pomohl, řekl mu: "Tvá víra tě uzdravila...," jako by řekl: "Bez tvé víry bych ani já nemohl nic udělat." Když chceme být skutečně účinnými hlasateli evangelia, musíme šířit víru, nejen materiálně konat dobré skutky. Dobrý skutek může vykonat i nevěřící, ale skutečně (nejen navenek) věřící nedokáže vědomě a dobrovolně vykonat zlý skutek. To odporuje jeho vnitřnímu založení. To je rozdíl. Upozornění svatého Pavla by nám mělo stále znít v uších: "Jakýkoli dobrý skutek, když není konaný z lásky, nemá cenu..." A o jaké lásce tady mluví svatý Pavel? Evidentně o lásce Boží, protože Bůh je láska. Člověk může milovat a má milovat, ale není láskou. Tou je jen Bůh. A jen tehdy skutečně milujeme, když čerpáme z jeho zdrojů. To bychom měli mít stále na paměti!